Ke 40 letům organizované genealogie a heraldiky v Brně


Počínaje rokem 1948 zanikla v Československu svoboda vědy. Zejména společenské vědy byly podrobeny dokonalé censuře jak z hlediska výběru témat, tak z hlediska interpretace výsledků. Genealogie a zejména heraldika spadly mezi ty discipliny, které nebyly považovány za dostatečně pokrokové a žádoucí k dalšímu pěstování a proto v 50. a 60. letech živořily na okraji zájmu.
Rok 1968 přinesl podstatnou změnu. Pěstování spolkové činnosti v rámci dobrovolných organizací bylo náhle povoleno a náplň spolkové činnosti přestala být, alespoň v hrubých rysech, cenzurována. Proto i ti, kteří se i přes oficiální nepřízeň zabývali, především pak soukromě, občanskou genealogií, mohli svoji činnost zoficiálnit. K nim se mohli přidružit ti, jejichž zájem přesáhl rozsah vlastního rodu a příbuzenstva a soustředil se na genealogii historickou, zejména pak šlechtickou. A k nim zase mohli přistoupit ti, jejichž hlavním zájem bylo studium šlechtických i nešlechtických erbů.
Genealogové a heraldici, jejichž předměty zájmu v obecném měřítku mají z objektivního hlediska jen málo co společného, se na konci 60. let sdružili v několika spolcích v Praze. Z nich Česká genealogická a heraldická společnost, založená v Praze 5. března roku 1969 s využitím zákona č.68/1951 o dobrovolných organizacích a shromážděních, programově navázala na starší tradice Rodopisné společnosti československé a vytkla si za cíl sdružit zájemce nejen o genealogii svého rodu, ale také o genealogii jako takovou a samozřejmě i heraldiku a historii českých šlechtických rodů. Studium české historie prostřednictvím genealogických a heraldických studií logicky přineslo zcela jiný pohled na dějiny, než jaký presentovala oficiální místa, především pak ideologicky nesvázaný pohled, což bylo z těchto míst přijímáno se značnou nevolí. A skutečnost, že se sdružují a historické disciplíny pěstují i jiní, než ti, kterým byla takováto činnost povolena, tedy neprofesionálové, nebyla také po chuti dohlédacím orgánům. Proto také nepatřila spolková činnost v oblasti genealogie a heraldiky k činnostem privilegovaným, a byla využívána jakákoliv příležitost, aby mohla být jakýmkoliv způsobem ztížena a ovlivňována.
Počátek organizované heraldiky a genealogie v Brně lze datovat dnem 24. řijna 1972, kdy byla v čítárně Universitní knihovny v Brně ustavena brněnská pobočka Genealogické a heraldické společnosti V Praze. Prvním předsedou brněnské pobočky GHS Praha se stal dr. Jiří Plichta, jednatelem pak zkušený genealog prof. František Klein, který byl už členem prvorepublikové Rodopisné společnosti v Praze. Shodně s programovými cíli mateřské společnosti se rozhodla pěstovat obě discipliny, tedy jak genealogii, tak heraldiku, se zvláštním zaměřením na region Moravy. Od samého počátku bylo hlavní náplní její činnosti pravidelné setkávání se, podávání informací o novinkách z oblasti genealogie a heraldiky a především organizace odborných přednášek a odborných akcí. Každý měsíc, vyjma prázdninových měsíců července a srpna, měli amatérští genealogové a heraldici možnost poslechnout si odborná vystoupení jak profesionálů, tak „pouhých“ amatérských badatelů, měli možnost o nich diskutovat a měli možnost se dozvídat i o věcech, které jsou předmětem zájmu ostatních členů či o akcích, které byly, tehdy spíše jen okrajově, pořádány jinde. Samostatnou kapitolu tvořily vycházky a zájezdy, zaměřené na některé ze zajímavých míst Československa a vždy plně obsazené. Jen nemožnost vydávání vlastního časopisu zabránila rozšíření členské základny mimo Brno a jeho okolí, nicméně i tak se v brněnské pobočce sdružilo několik desítek, či spíše mnoho desítek, zájemců o genealogii a heraldiku.
Tak jako v každém spolku, pravidelná činnost byla umožněna mravenčí prací výboru, který musel zajistit schůzovní místnost, program, zajištění přednášky, kontakt mezi členy i nezbytné papírování. Díky jim bylo vybudováno dobré a fungující fórum k pěstování genealogie a heraldiky, čehož nepochybným důkazem je skutečnost, že genealogie a heraldika žije bez přetržky v Brně dodnes. Jmenujme tedy především ty, kteří se nejvíce zasloužili o položení základu této stavby – doc. dr. Jana Skutila, CSc,, dr. Jiřího Plichtu, prof. Františka Kleina, dr. Mojmíra Procházku, Mgr. St. Keršnera, prof. Vratislava Grolicha, ing. Miroslava Chlebka, Vladimíra Rolince, ing. Jiřího Drápelu, a další. Bohužel všichni až na Vl. Rolince a Jiřího Drápelu jsou už na pravdě Boží. Tak aspoň touto cestou připomínáme jejich zásluhy, když už je nemůžeme dnes ocenit na místě a osobně.
Po letech vcelku úspěšné práce na poli odborném i organizačním přišel v roce 1980 úder státních orgánů, který vedl k zániku mateřské GHSP. Nutno ovšem objektivně konstatovat, že pád GHSP byl zrovna tak způsoben nevraživostí oficiálních míst, tedy ministerstva vnitra a kultury, která ve vhodný okamžik dokázala zasáhnout, tak vnitřní nesoudržností výboru, která takovýto zásah umožnila.
Členové výboru Brněnské pobočky ovšem nečekali v pasivitě a se založenýma rukama. Výbor velmi rychle našel nového patrona, a to Závodní klub ROH Královopolské strojírny. Brněnská pobočka se proto formálně rozešla na poslední členské schůzi dne 16. 12. 1980 a většina členů se vzápětí znovu sešla na ustavující schůzi Genealogického a heraldického klubu při ZK ROH KSB dne 20. ledna 1981. Prvním předsedou nového GH-klubu se stal nezapomenutelný pan František Špirk a většinu míst ve výboru zaujali osvědčení organizátoři – dr. Plichta, dr. Procházka, ing. Cenek, prof. Vozdek, Vilém Walter. Ale již tehdy začala v klubu pracovat i (tehdy) mladá generace, kterou k heraldice a genealogii přivedlo společenské tání 60. let – dr. Tomáš Krejčík, dr. Jiří Bílý, a později i dr. František Pícha, ing. Karel Dvořák či Pavel Vrba. Velmi nám po založení klubu pomohla i dr. Libuše Sedláčková, která měla v ZK ROH KSB na starosti zájmové sdružení a kroužky.
Náplň práce klubu zůstala v podstatě nezměněna. Těžištěm i nadále bylo pravidelné měsíční setkávání spojené s odbornými přednáškami profesionálních historiků i fundovaných amatérů nejen z vlastních řad, ale i mimo členy klubu. Pokračovaly i historicko-poznávací zájezdy, jejichž nesporným kladem bylo nejen rozšíření možnosti poznávání, ale především úžasné stmelování kolektivu. Novinkou bylo zahájení vydávání Genealogických a heraldických informací, umožněné díky positivnímu přístupu a technickému zajištění zřizovatele. Druhou důležitou aktivitou bylo zintenzivnění spolupráce s ostatními genealogickými a heraldickými spolky, včetně pořádání několika koordinačních schůzek na různých místech republiky, která vyvrcholila třemi celostátními setkáními genealogů a heraldiků, která uspořádal Klub genealogů a heraldiků v Ostravě za naší aktivní spoluúčasti.
Listopad roku 1989 byl, stejně jako pro všechny z nás, přelomový i pro GH- klub, i když jsme jej všichni přivítali s optimismem. Byl přelomový především v tom, že jsme mohli využít nabízené svobody projevu a činnosti, na druhé straně nás ale čekala povinnost postavit se zcela na vlastní nohy. K tomu se přidružila i poměrně neočekávaná skutečnost: věřili jsme totiž, že možnost svobodného věnování se tak zajímavým disciplinám, jako genealogie a heraldika a svobodné výměny informací, k nám přitáhne desítky dalších členů, ale nestalo se tak. Stejně intenzivně působila totiž i odstředivá síla: jestliže se člověk může věnovat něčemu svobodně, nemusí v podstatě k tomu potřebovat schůzování, kde nutně jsou důležité informace a zajímavé skutečnosti ředěny věcmi subjektivně nezajímavými a nedůležitými.
Počátek devadesátých let byl proto do jisté míry pro GH- klub krizový. Řada, a to zejména mladých, členů klub opustila, aby se věnovala podnikání nebo vlastní kariéře, mimobrněnští se omezili jen na placení členských příspěvků a odebírání zpravodaje, a zajišťování schůzovních místností, tisku zpravodaje i přednášejících bylo úkolem stále složitějším a především finančně náročnějším. Nicméně GH- klub nezanikl. V prvé řadě v únoru 1991 získal klub finanční i akční samostatnost v rámci ZK KSB, což se projevilo i ve formální změně názvu (odkaz na KSB z názvu zmizel), takže jsme mohli svobodně hospodařit s našimi prostředky a vlastnit majetek. Po odchodu pana Františka Špirka na zasloužený odpočinek do jeho rodné Náměště nad Oslavou převzal v lednu 1990 předsednictví dřívější místopředseda dr. František Pícha a kolem něj se postupně zkonsolidoval relativně stabilní výbor, který byl schopen a zejména ochoten všechna úskalí raného kapitalismu řešit – dr. Krejčík, Vilém Walter, ing. Svoboda, ing. Pazourová, dr. Novobilská, dr. Vieweghová, ing. Vondráček, Pavel Vrba. Ale devadesátá léta měla i svá positiva - například kvalita našich naše zájezdů neobyčejně vzrostla tím, že jsme mohli navštívit i historická místa v Rakousku nebo Německu. Náš dík za jejich organizaci patří ing. Vladimíru Svobodovi a dr. Zdeňce Novobilské. Rovněž bylo zahájeno budování klubové knihovny, která postupně soustředila cenný fond genealogické a heraldické literatury.
Objektivní okolnosti přispěly i k ukončení vztahu mezi GH- klubem a Královopolskou strojírnou, který s odstupem času je nutno hodnotit z mnoha hledisek kladně. Pod neúprosným tlakem tržního hospodářství se závodní klub ROH KPS transformoval do Domu kultury KSB a později Besedního domu, a.s, což byl sice stále stejný zřizovatel, ale se stále sílící odstředivou tendencí. Tato tendence vyvrcholila v roce 1995 rozhodnutím nadále neposkytovat zájmovým kroužkům žádné služby. Za těchto okolností nezbyl již žádný logický důvod, aby GH- klub setrvával pod hlavičkou této organizace.
Vzhledem k tomu, že platná legislativa umožnila svobodné sdružování občanů formou občanského sdružení, bylo řešení vzniklé situace principiálně jednoduché. Z členů stávajícího výboru GH- klubu byl vytvořen přípravný výbor nového občanského sdružení, který vypracoval stanovy nového sdružení a v souladu se zákonem je nechal zaregistrovat na Ministerstvu vnitra. Tím mohlo nové sdružení – Moravská genealogická a heraldická společnost – zahájit svou činnost i de jure.
V sobotu 20. ledna 1996 se sešla v zasedací místnosti Úřadu městské části Brno- Královo Pole ustavující valná hromada MGHS, za přítomnosti 47 z celkem 70 přihlášených členů. Valná hromada schválila stanovy společnosti, výši členských příspěvků, oficiální symboly a věcný plán činnosti a zvolila první výbor pod vedením PhDr. Ivana Štarhy, ředitele Moravského zemského archivu. Po ukončení valné hromady proběhla závěrečná členská schůze GH-klubu, na níž klub formálně ukončil svou činnost a předal nové společnosti klubovou knihovnu, archiv, finanční hotovost a právo vydávat GHI.
Transformací GH- klubu do MGHS začala tedy třetí etapa organizované heraldiky a genealogie v Brně, která trvá dodnes. MGHS navázala svojí náplní činnosti na existující tradici a soustřeďuje ji jak do odborných přednášek, tak do vydávání Zpravodaje GHI, do pořádání odborných genealogických kursů a do pořádání setkání odborné veřejnosti, kterými jsou právě tato matiné. Zájezdy byly z objektivních důvodů postupně utlumeny – neboť svoboda cestování snížila zájem veřejnosti o tyto akce, nicméně velmi populární stále jsou tematické vycházky do okolí Brna, zaměřující se na konkrétní historické památky a události. Soustřeďujeme se především na zvyšování úrovně našeho zpravodaje s cílem vybudovat z něj periodikum vysoké odborné úrovně.
Málokterý spolek se může pochlubit tím, že existuje 40 let. Toto výročí je jistě důvodem k zamyšlení nad posláním genealogie a heraldiky a k hodnocení, jak naše výsledky přispěly k jejich rozvoji. Ale já se tímto tématem vědomě zabývat nebudu. Musí to udělat jiní, pohledem zvenku a za použití objektivních kritérií. Spíše se nabízí otázka co dál a jestli ještě dál. Zájmové organizace jsou v dnešní společnosti, nabízející poskytování a sdílení informací prakticky bez hranic a bez omezení, čím dál tím více jakýmsi anachronismem. Každý může získat informaci, nebo se i nezávazně pobavit a popovídat si, aniž by opustil teplo domova. A tento trend vidíme i na našich členských schůzích. Zatímco zájem o Zpravodaj GHI díky Bohu neopadá, věkový průměr našich členů, zejména těch, které vidíme na našich přednáškách, se stále zvyšuje. A to je vidět i na nás, členech výboru. Vždyť dr. Krejčík, Vilém Walter, dr. Vieweghová, dr. Novobilská, ing. Dvořák, ing. Vondráček, Pavel Vrba i moje maličkost – ti všichni, kteří tvoří jádro dnešního výboru, byli jeho členy i na ustavující valné hromadě MGHS před 16 lety. A není to tím, že bychom lpěli na funkcích - právě naopak, rádi předáme starosti a stresy spojené s neplacenou organizační činnosti mladším. Ale mladší jaksi nejsou – či spíše jsou, ale doma u internetu a facebooku. Přesto zůstávám optimistou a věřím, že MGHS bude ještě dlouho spojovat zájemce o genealogii a heraldiku. A i kdyby se nepodařilo MGHS udržet, myslím, že jsme nedělali zbytečnou práci.
RNDr. František Pícha