K počátkům organizované heraldiky a genealogie v Brně
Jiří Plichta – Články a studie – GHI 1997
Byl jsem požádán současným vedením Moravské genealogické a heraldické společnosti, abych jako jeden ze zakládajících členů někdejší brněnské pobočky Genealogicko – heraldické společnosti v Praze, která stála na začátku již čtvrt století existujícího společenství specificky se věnujícího genealogii a heraldice, vzpomněl na počátky jako pamětník. Rád bych při této významné příležitosti, kdy si připomínáme 25 let trvání nepřetržitě činnosti organizovaného zájmu a usilovného rozvíjení jednoho z oborů pomocných věd historických, se pokusil alespoň část této doby pamětníkům připomenout a mladším přiblížit.
Jak obtížný úkol jsem na sebe vzal, vysvitlo teprve v okamžiku, kdy jsem usedl ke stolu, vzal pero do ruky a začal shledávat podklady, dokumenty, zápisy – prostě faktografický materiál k solidně napsanému sdělení. Organizovaná heraldika a genealogie v Brně prošla za tu dobu několika významnými existenčními etapami, v čele stáli podstatně delší dobu jiní předsedové a já byl jen prostě jen nějakou dobu „u toho“. Lidská paměť je krátká a s odstupem doby vzpomínky blednou a ztrácejí na potřebné faktické přesnosti, často zůstává jen subjektivně, zkreslený nebo zkreslující vjem. Navíc jak zahrnout do sdělení, které by mělo být informativní, věcné a snad i zajímavé, tu množinu osob a osobnosti a nikomu neublížit nechtěným opomenutím, jak uvést šíři a bohatost naší činnosti a nezkreslit, či ji neochudit jejím vynecháním. Proto můj příspěvek není a ani nemůže být ucelenou chronologii, zahrnující historii uplynulých 25 let od vzpomínaného založení brněnské pobočky tehdejší GHSP. Přijměte ho proto spíše jako kusé a neucelené vzpomínky na osoby a přátele, kteří „byli se mnou při tom“, na pár událostí, zážitků, akcí, které se z lidské paměti podařilo vyvolat.
Bylo to 24. října 1972, kdy úsilí úzkého kroužku nadšenců a zapálených zájemců za podpory historiků (prof. Fr. Klein, dr. Jan Skutil, CSc., dr. Vlad. Sedlák), bylo korunováno úspěchem a naše snažení dostalo konkrétní podobu.
Pod střechou Univerzitní knihovny se díky našim vzácným příznivcům – dr. Jarom. Kubíčka, dr. B. Kyjovské – konala slavnostní ustavující schůze brněnské pobočky Genealogické a heraldické společnosti v Praze. Nelze opomenou významnou metodickou i organizační pomoc jejího prvního předsedy dr. Vl. Sedláka, který se ustavující schůze nejen osobně zúčastnil, ale celý její průběh, včetně prvních voleb, řídil. Díky materiálům zapůjčených z archívu si můžeme dále připomenout, že zajímavou vstupní přednášku na téma genealogie na Moravě pronesl dr. J. Skutil, CSc. Schůze se zúčastnili jako hosté odborní pracovníci a zástupci nejen UK, ale také tehdejšího Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody (ing. arch. D. Antošová) a Státního archívu v Brně (dr. Vl. Voldán) a mimo ně 24 členů GHSP a 14 nečlenů. Tak vznikla v pořadí sice druhá, ale za to nejagilnější a počtem členů nejsilnější, pobočka tehdejší GHSP (asi o 4 dny nás předběhla ustavením pobočka v Mladé Boleslavi). V průběhu trváni GHSP pak později existovalo asi 10 poboček. (Na vysvětlenou je nutno dodat, že samotná GHSP byla založena a schválena tehdejším MV 5. 3.1969). Výše uvedeným aktem byly položeny solidní základy k rozvoji spolkového života, který nám umožnil vybudovat si později dobré a fungující fórum pro pěstování genealogie a heraldiky – ostatně nejlepším důkazem pozitivního přístupu nejen k náročné práci organizátorské, ale i odborné je skutečnost, že genealogie a heraldika žije bez přetržky v Brně dodnes.
Začátky probíhaly v době obtížné a složité. V roce 1971 končila první velká „všenárodní“ likvidační vlna po převratných událostech roku 1968 a historie a její pomocné vědy rozhodně nepatřily na výsluní zájmu – „novodobá historie začínala rokem l948, předcházející část 20. století měla jediný zářící bod – VŘSR – a všechno před tím bylo feudální veteší“ – vyhlašoval na ideologickém plénu v prosinci 1972 „odborník“ na historii Ján Riško.
Také naše začátky systematické práce byly skromné – výbor se scházel porůznu kde se dalo – např. díky pochopeni prof. Kleina jsme našli střechu nad hlavou v jeho pracovně na gymnáziu v Husovicích, v knihovně u pana Špirka na Vysoké škole veterinární a teprve mnohem později jsme měli k dispozici – a to bezplatně – salónek tehdy populárního M – klubu Pod Petrovem. Místo pro členské schůzky se také často měnilo, než se je podařilo diky dr. Mojmíru Procházkovi zajistit v posluchárně na VUT na tř. Obránců míru. Chyběly nám často finanční prostředky i na ty základní potřeby – nechybělo nám ale nikdy srdce, hlava a ruce dávané ochotně k dispozici pro prospěch celku.
V čele brněnské pobočky, až do její transformace na GH klub při DK ROH KSB, stáli 3 předsedové – moje maličkost vcelku pouze krátce a to v letech 1972 – l973, vystřídal mě historik z povolání dr. Jan Skutil, CSc, který funkci zastával v období 1974 – 1979 a pak nezapomenutelný p. František Špirk – od roku 1979 až do přechodu pod DK ROH. Ve výborových funkcích se vystřídala řada obětavých členů, kteří náročnou organizátorskou práci dělali vždy bez odměn, ve svém volnu, z části i na úkor svých vlastních potřeb a povinností – není možné je vyjmenovat všechny, řada z nich už není mezi námi, ale všem patři dík za práci, kterou odvedli.
Především chci připomenout odborně metodickou práci prof. Františka Kleina, našeho rádce a učitele, vlastivědnou práci prof. Vratislava Grolicha z Adamova, organizátory a financiéry, tedy jednatele a pokladníky – do r. 1978 obětavě pracující paní Věru Šujanovou z Bílovic, přítele Stanislava Keršnera, manžele Vozdkovy, ing. Jana Zmidlocha. S hlubokou úctou vzpomínám přítele ing. Miroslava Chlebka, dr. Špačka, přítele Jirku Cenka a dr. Hanu Přileskou – členy prvního zvoleného Výboru – obětavého dr. Procházku a dr. Bílého, kolegu Waltra a další a další.
Nemohu nevzpomenout našich věrných a vytrvalých členů, z nichž bohužel, již řada doplnila o svůj článek jejich genealogický řetězec lidského bytí – docenta Mojmíra Putnu, pana dr. Františka Mojžíše, Ottu Doubka, našeho prvního průvodce zájezdů pana Vladimíra Bartka, manžele Štafovy a další. Stejně tak nelze nejmenovat Boba Součka, neúnavného turistu, pana Bártka mladšího, věrného ctitele genealogie a vzácného člověka Vladimíra Rolince, docenta Rovenského, ing. arch. Vl. Cimburka, stále aktivního ing. Jiřího Drápelu, manžele Grundovy a Mazalovy a mnoho, mnoho dalších. Ti všichni – jmenovaní i nejmenovaní – se podíleli na vytvoření té nezapomenutelné atmosféry našich schůzek, upevňované a prohlubované každou další kulturní či poznávací společenskou akcí.
Byl jsem vždy hrdý na to, že patřím do této velké a nekončící rodiny. A že byla skutečně velká! Pár kusých čísel: v letech 1972 – 74 byl počet členů GHSP z Brněnska 72, na Moravě pak 120, v roce 1980 se počet brněnských členů l00 a od roku 1976 přesahoval celkový počet členů GHSP v republice 1200, v době zániku – léto 1979 – 80 byl počet členů 1640.
Po letech vcelku úspěšné práce na poli odborném i organizačním – tedy řekněme prosperity nejen naší pobočky, ale celé GHSP, přišel nečekaný úder, který vedl prakticky až k zániku celé GHSP. Úder a zemětřesení, nečekaný především proto, že přišel z vlastních řad. Následné pokyny ze strany státních orgánů k ukončeni činnosti a rozejití se byly pouze jeho smutným následkem. GHSP včetně sítě vybudovaných poboček přežila těžké období ideologické normalizace vcelku bez problémů, nepřežila však naše vlastní, tedy ty horší rysy české národní letory – závist, intriky, touhu po moci a nebojím se říci i udavačství (vzpomeňme např. osud atentátníků na Heydricha) – rozložit jakýkoliv kolektiv – (viz moravské politické strany). Souhrn těchto „také ambicí“ přivodil za předsednictví posledního předsedy JUDr. Pavla Lišky pád a zastavení činnosti GHSP a roztříštěni Společnosti do spolků a společků, často všelijak kličkujících a živořících. Po období agónie a likvidace v první polovině 1981 se zanikající GHSP sloučila s Heraldickou sekcí v Jílovém a 5. prosince 1981 vznikl nový subjekt – Česká GH společnost při Okresním muzeu Praha – západ.
Samozřejmě, že jsme v Brně neseděli v této situaci se založenýma rukama a nečekali v pasivitě. Výbor začal intenzivně pracovat a hledat nového „patrona“, aby dosavadní činnost nezanikla a bylo možno v ní – pokud to půjde – plynule pokračovat. Najít pro další činnost novou formu existence, nové formy práce či organizačního uspořádání, bylo otázkou bytí či nebytí. Po neúspěšném „klepání“ u Moravského muzea (Vlastivědná společnost), Muzea města Brna, v Moravské galérii či Krajském kulturním středisku jsme již 17. listopadu (i pro nás je to tedy datum symbolické!) r. 1980 podali žádost o připojeni se k činnosti Domu kultury ROH Královopolské strojírny. Brněnská pobočka GHSP se tedy formálně rozešla na poslední členské schůzi 16.12.1980 (celá GHS Praha oficiálně zanikla až 19. 2. 1981) a rozhodující většina našich členů se opět sešla na ustavující schůzi GH – klubu při DK ROH KSB – tedy již pod novým zřizovatelem dne 20. ledna 1981. Podařilo se tedy v činnosti pokračovat prakticky bez přerušení. O přechod a kontinuitu práce se zasloužila především pracovní skupina p. Špirk, ing. Chlebek, ing. Cenek, p. Kovářová, prof. Vozdek, dr. Bílý, dr. Plichta, p. Walter aj. Na okraj chci poznamenat, že stejnou cestou k zajištění existence volila i pobočka v Ostravě, která vyvíjela svou činnost pod DK ROH Vítkovice. Štafetu zde začala přebírat řada mladších kolegů, kteří ji velmi úspěšně a obětavě donesli až do současnosti. Ale to je již jiná kapitola.
Nyní se pojďme ještě společně ohlédnout za naší tehdejší činnosti, připomeňme si některé aktivity a společné akce.
Je pochopitelně, že se celá činnost odvíjela od dobré práce organizační, sice vždycky nevděčné, ale pro řádný chod zcela nezbytné. A je nutno říci, že vždycky, tehdy i nyní, to byla práce málo doceněná a nepopulární, která od členů výboru vyžadovala velkou dávku obětavosti, polykala hodiny volného času, stála hodně nervů a trpělivosti. A také brzy odhalila, kdo to s převzetím funkcí mysli vážně a kdo k tomu přistupuje s tím známým, „…ale jo, tak já tam budu, když to nikdo jiný nechce“.
Především se jednalo o zajištěni pravidelných členských schůzek – scházeli jsme se v pěkném prostředí posluchárny VUT na tř. Obránců míru v pravidelném měsíčním intervalu. Výborové schůzky zpravidla předcházely schůzím členským, event. k řešeni aktuální problematiky se výbor sešel i v mimořádném terminu. Přes počáteční putování výboru, který zasedal „kde to právě šlo“, jsme posléze zakotvili na řadu let v salónku M – klubu Pod Petrovem, který jsme pro schůze výboru měli k dispozici, jak jsem již uvedl, bezplatně. Mimo schůzovní činnost sem samozřejmě patřila i celá další provozní agenda – vedení členské evidence, dokumentace (zápisy) schůzovní a provozní činnosti, vedeni finančního hospodařeni, organizačního zajištění zájezdů, také sledováni konta u spořitelny, jednání s odbory kultury a vnitra národních výborů, s městskou finanční správou, obstaráváni korespondence.
Za nejvýznamnější odbornou část činnosti považuji prakticky pro každou členskou schůzku zajištění fundované odborné přednášky. Pro činnost se dařilo získávat nejen profesionální odborníky – namátkou připomínám dr. Vl. Sedláka, ing. arch. D. Antošovou, dr. Jana Skutila, dr. P. Michnu nebo doc. Zd. Tkaného, a1e i odborníky z vlastních řad – prof. Fr. Kleina, prof. Vrat. Grolicha, ing. M. Chromého nebo fundované řadové členy – ing. M. Chlebka, přítele p. Součka, jehož práce o původu rodiny Laudonů z území tehdejšího SSSR způsobila málem nepříjemnou politickou zápletku, ing. Jiřího Drápelu atd. Sám si ještě dnes vzpomínám na nesmírně zajímavou přednášku prof. Fr. Kleina z roku 1980 (!!) o genealogii V.I.Lenina, kterou by možná stálo za to zopakovat – myslím, že málokdo ví, že vůdce světového proletariátu pocházel ze šlechtických německo-tatarských předků, nebo přednášku o Řádu bílého lva, kdy jsme se nejen k všeobecnému údivu dozvěděli o jeho udělení např. Mussolinimu nebo Čankajškovi, ale také si mohli na ukázkový exemplář přímo sáhnout, dále lze vzpomenout na přednášku o osudech tělesných pozůstatků Albrechta z Valdštejna aj.
Ne všechny schůzky končily v pohodě a v přátelském rozchodu. Kolega Rolinc na jeden takový návrat ze schůzky dlouho nezapomene a dnes jen s úsměvem ukazuje na Pekařské ulici v Brně místo, kde byl hluboký nezajištěný výkop a v němž skončila vinou špatné viditelnosti a snad i nepozornosti jeho škodovka. Nikomu se nic nestalo; ale spolujezdec doc. Putna vzhledem ke svému vysokému věku prožíval na ulici po nedobrovolné koupeli (ve výkopu) hluboký šok, další spolujezdec odjížděl pozdě v noci domů vlakem.
Doplňující a tradičně populární formou k přednáškové činnosti bylo pořádání historicko – poznávacích zájezdů. Jejich nesporným kladem nebylo jen poznávání nových lokalit, ale také skutečnost, které si osobně cením, to úžasné stmelování našeho kolektivu. Mimo řadu tuzemských vícedenních zájezdů – jen namátkou jmenuji zájezd na Jindřichohradecko, Chodsko, kde jsme se dozvěděli, jak Chodové celá staletí házeli okénkem kamínky do krypty na Lomikarovu rakev, na Kokořínsko, kde jsme se vyřádili v hospodě U grobiána, na Opavsko se salmonelovou dohrou z oběda v Bruntále atd. – jsme si troufli – už tehdy – na vydařené a zajímavé zájezdy do okolních států: l977 – Krakow, kde se nám díky letnímu času ztratil doc. Putna, 1978 – Kladsko, 1984 – Lužice atd. Pro účastníky všech zájezdů byl vždy připraven kvalitní itinerář cesty. Zájezdová činnost byla každoročně doplněna řadou jednodenních vycházek, o jejichž realizaci se neúnavně starali kolega Vilém Walter a Bob Souček.
Ve výčtu a přehledu činností nemohu opomenout ani naši činnost publikační, případně publicistickou či vzdělávací. Především se chci zmínit o uspořádání kursu čteni starého písma, který v 6 dvouhodinových lekcích se podařilo uskutečnit díky prof. Františku Kleinovi.
Podařilo se rozmnožit pro členy původní nebo převzaté práce – např. Soupis genealogické literatury v UK Brně, Erbovní vývody Bukůvků z Bukůvky v Ivanovicích na Hané, Minimum pro rodopisce, Příčiny smrti Ladislava pohrobka z hlediska současné medicíny, Heraldické vývody v Bartošovicích aj. Členové se podíleli na vydání Heraldické ročenky Rájec – Jestřebí 1978 (MěNV).
Určitou publicitu našim akcím přinášel rovněž dobrý styk s Brněnským Večerníkem. Mezi další formy činnosti, zejména v začátcích, patřily i mikroburzy, výměny a nabídky různých materiálů, týkajících se genealogie, heraldiky, zámků apod. Mezi nezapomenutelné zážitky a doufám, že pamětnici mou vzpomínku podpoří, patřila již od roku 1973 tradiční Mikulášská společenská večeře členů GHS ve vinném sklípku M – klubu, kde jsme se pravidelně setkávali v adventní době k neformálnímu posezení.
Důležitou součást a rozhodně ne poslední v tomto stručném přehledu našich aktivit tvořila spolupráce a koordinace činnosti s ostatními pobočkami GHS, či jinými podobné orientovanými instituty, včetně aktivní účasti na různých setkáních, poradách, sjezdech a konferencích. Jednou z prvních akcí byl společný zájezd našich a pražských členů GHSP na Jižní Moravu, kde jsme se nejprve setkali na symbolickém pomezí na hradě Landštejně a pokračovali v připraveném programu až po společnou večeři v hotelu Morava (Astoria) v Brně. Od roku 1978, pokračovala již rozvinutá spolupráce poboček v Mladé Boleslavi, Rychnově n. Kněžnou, Ústí n. Orlicí, především a intenzivně s Olomoucí a Ostravou (za připomínku jistě stojí jejich vynikající zpravodaj). Od roku 1980 se konaly dokonce pravidelné koordinační schůzky našich 3 moravských poboček. V řijnu l980 jsme se zúčastnili 1. Celostátního sjezdu heraldiků a genealogů v Ostravě, v roce 1984 konference vlastivědných kroužků Jihomoravského kraje, kde programovým tématem byla „Heraldika a genealogie ve vlastivědném bádání“, aktivní byla i naše účast na sjezdech rodů Drápelů a Sedláčků, pořádaných pravidelně ve Velkém Meziříčí atd. Pokračovala velmi dobrá spolupráce se Státním oblastním archivem, Univerzitní knihovnou, Střediskem památkové péče, Moravským muzeem apod.
Opravdu při nejlepší vůli nelze vyjmenovat a podrobně zmapovat v tomto sdělení všechny akce, osoby, instituce, které se v hodnoceném časovém rozmezí pozitivně podílely na bohatosti tehdejší činnosti.
Co říci závěrem? Snad se mi podařilo přiblížit vám aspoň část historie z organizované genealogie a heraldiky v našem regionu, přiblížit vám nejen rozmanitost a četnost našich aktivit, ale i ducha a atmosféru, která tvořila tmel tehdejší spolkové činnosti. A na neposledním místě vzpomenout i na ty přátele a kolegy, kteří již nejsou mezi námi, kteří si již dnešní jubileum nemohou připomenout s námi, ale kterým věnujeme vzpomínku my.
Chci připomenout, že díky nadšení, zájmu a obětavosti nejen pamětníků, ale i nové a novější generace našich členů se podařilo udržet kontinuitu živé genealogie a heraldiky – a vyslovit uznání i těm, kteří tuto štafetu převzali. Díky příchodu nových členů se daří rozvíjet tento obor pomocných historických věd nejen na úrovni zájmové či spolkové, ale i diky živému zájmu historiků – odborníků vnést i potřebný prvek profesionální úrovně, který povyšuje amatérský zájem nejen do oblasti odborné a kvalifikované. Naše činnost tak výrazně přispívá k posílení národního sebevědomí, úctě k tradicím i našim kořenům. A to v dnešní zkomercionalizované společnosti, kde peníze se stávají jediným měřítkem existenční úspěšnosti, není málo.
Chtěl bych poděkovat současnému výboru a všem členům, kteří mají společný podíl na tom, abychom se společně ohlédli za uplynulým čtvrtstoletím a připomněli si osoby a události, kterým jsme byly současníky a svědky. Chtěl bych poděkovat výboru MGHS z. s. i za pozornost, kterou věnuje historii naši společnosti, čehož důkazem je právě tento článek.
Varianty znaků společnosti po dobu její činnosti při DK ROH KSB.