Vycházka 3.3.2023 za památkami v Hrušovanech u Brna
Za některými památkami a pamětihodnostmi putujeme kilometry a některé máme doslova za humna. Proto naše jarní vycházka směřovala do nedalekých Hrušovan u Brna. Tato obec leží ve staré sídelní oblasti a její starší dějiny a zčásti i současnost jsou spjaty s vinařstvím. Název vsi vychází ze starého obyvatelského pojmenování hrušověné („lidé z hrušového (místa)“ nebo „lidé přišlí z Hrušové“). Německé jméno Rohrbach („rákosový potok“) bylo dáno Hrušovanům ve 13. století. Nejstarší archeologické nálezy z katastru obce pocházejí z neolitu a eneolitu, dobu železnou pak zastupuje nález komorových hrobů, přičemž v jednom z nich byl nebožtík pohřben na kolovém voze. Nechybějí ani nálezy z doby římské a z mladších období. První písemná zmínka o obci pochází z r. 1252 kdy Boček z Obřan věnoval ves Žďárskému klášteru. Ač má obce bohatou historii, tak památek má tato obec, alespoň těch středověkých a barokních, pomálu. Nejstarší památkou v obci je smírčí kříž z 16. století a z doby barokní pochází kamenný kříž z r.1781 postavený na paměť velké bouře s krupobitím z června tohoto roku. Autorem tohoto kříže byl židlochovický sochař Jan Stern. Kostel v obci byl postaven až v r. 1997. Velkým zlomem v historii obce byla stavba železnice spojující Vídeň s Brnem v roce 1839 a později založení hrušovanského cukrovaru. Ten se zasloužil o významný ekonomický rozkvět obce a umožnil i stavbu významné památky moderní architektury v Hrušovan, vily Viktora Bauera, kterou projektoval Adolf Loos. Hrušovanský cukrovar, později největší cukrovar na Moravě byl postaven deset let po dostavbě zdejší železniční stanice a to v r.1882. Stavba cukrovaru byla součást ekonomických aktivit rodiny Bauerových, která provozovala již cukrovar na Starém Brně. Ten ale v roce 1905 vyhořel a tak rytíř JUDr Viktor Baur starší, více prezident a ředitel cukerní rafinerie zaměřil svůj zájem na hrušovanský cukrovar. Viktor Bauer starší měl hodně ekonomických aktivit i v důlním podnikání, měl i významný podíl ve zbýšovských dolech. Pracoval v diplomacii monarchie, hodně cestoval a zajímal se o moderní trendy v technice i v umění. Jen na sňatek s vdovou, zpěvačkou Margaretou Druschbovou si musel počkat dokud neumřeli jeho rodiče, kteří byli proti tomuto sňatku. Viktor Bauer patřil k fanouškům létání a složil i pilotní zkoušky. Měl ale i rozsáhlé kulturní aktivity, osobně se znal s významnými představiteli vídeňské avantgardy Egonem Schiele a Oskarem Kokoschkou. Ti jej i portrétovali, ale tyto obrazy nikdy nebyly součástí majetku rodiny Bauerových. Možná se Bauerům nelíbily. Nicméně to nic neměnilo na štědré podpoře umělecké avantgardy ze strany Viktora Bauera. Ten dokonce také napsal knihu Smysl válek, která ale vyšla až v r. 1918 a finančně podpořil i výstavu Moderního rakouského umění ve Stockholmu v r.1917. Výčet jeho kulturních aktivit by vydal na velmi dlouhé vyprávění. Je zřejmé, že se přes tyto umělecké konexe seznámil i s architektem Adolfem Loosem. V r.1915 zachvátil hrušovanský cukrovar požár, který zničil většinu jeho budov. Tehdy se již na řízení podniku podílel Viktor Bauer mladší. Viktor Bauer svěřil projekt obnovy cukrovaru architektu Adolfu Loosovi. Adolf Loos se narodil v Brně jako třetí dítě kameníka Adolfa Loose staršího. Po studiích v Brně a Jihlavě odchází Loos do Rakouska do Melku. Později studuje v Liberci a v Drážďanech v letech 1893-1896 podniká cestu po USA, kde získává první zkušenosti. Po té se již věnuje projektům staveb a propaguje zjednodušeně architekturu bez zbytečných ozdob, jako byl třeba ornament. Sám architekt razil heslo, že nenavrhuje půdorysy, fasády a řezy, ale prostory. Loos se zhostil přestavby hrušovanského cukrovaru doslova na výbornou. Cesta k dalším zakázkám v Hrušovanech zůstala otevřena. Nejvýznamnější zakázkou byla stavba vily a administrativního centra cukrovaru dnes známé pod názvem Loosova vila, dům Viktora Bauera. Architekt Adolf Loos navrhl stavbu v těsné blízkosti cukrovaru a nechal ji obklopit parkem. Stavba byla navržena na obdélníkovém půdorysu se zvýšenou střední částí. Byla dodržena třítraktová dispozice v každém podlaží. Na nižších stranách stavby byly terasy zastíněné pergolami. Hlavní vstup do vily je situován na severní straně, tedy směrem k cukrovaru. Tvar objektu vychází z jednoduché podélné kubické hmoty v patře na kratších stranách s prolomenými koncovými terasami. Nosným prvkem, který Loos již v obdobném členění použil na Steinerově vile v Hietzingu z roku 1910, je předsazená zahradní terasa na úrovni zvýšeného přízemí s bočními předsazenými schodišti. Vnitřní dubové točité schodiště vede z haly s dřevěnými obklady, do patra. Vnitřní uspořádání vily je koncipováno na příčnou a podélnou osu, přičemž příčná osa je tvořena zahradní terasou, halou s navazující středovou chodbou a ústřední obytnou a společenskou místností orientovanou na východní stranu. Podélná osa je počata netradičním vstupem z kratší strany objektu, zapuštěným vstupním schodištěm, zádveřím a středovou chodbou ukončenou koupelnou. U vstupu je navrženo zázemí pro personál kuchyní a oddělený vestibul s monumentálním dřevěným schodištěm propojujícím patro s privátními prostorami rodiny..Celý objekt je podsklepen, ve zvýšeném suterénu byly pravděpodobně situovány technické a skladové místnosti. Zvýšený suterén byl přístupný z venkovního schodiště při jižní straně objektu. Poloha služebního zázemí s kuchyní v těsné vazbě na hlavní vstup do objektu svědčí o vysoké účelnosti stavby. Personál se nestaral pouze o kuchyni, ale také měl přehled o příchozích návštěvách přičemž nerušil soukromí majitelů nebo jejich hostů. Tomu odpovídá také poloha vestibulu s monumentálním schodištěm do patra, ale také situování místností vyžadujících „klid a soukromí“ do jižní části objektu. Místnosti v přízemí pravděpodobně zahrnovaly pracovnu s předprostorem a pokoj nebo pokoje hostů. I když to nebylo v době výstavby zcela obvyklé, v prostorech pro hosty byla umístěna i komfortní koupelna. Ta pochopitelně nechyběla ani v patře u pokojů pána a paní Bauerových. Navíc Loos navrhl sociální zařízení i jako součást provozního zázemí personálu, což bylo zcela neobvyklé a velice nadstandardní řešení. Stavba vily byla navržena s vysokou účelností a zároveň i s noblesou, ač postrádala zdobné prvky, do té doby hojně používané. V době svého vzniku byla vila první stavbou v Rakousko-Uherské monarchii, která byla opatřena plochou střechou. Projekt vily mohl být zhotoven někdy v roce 1913, se stavbou se započalo dle zápisu hrušovanského starosty Františka Adlera na jaře v roce 1914. Stavba posloužila manželům Bauerovým k bydlení až do roku 1924, ale hlavně paní Bauerová zde spokojena nebyla, neboť kulturní vyžití v nedalekém Brně bylo pro ni nedostatečné a vlakové spojení do Vídně nedostačující. V roce 1924 se stává ředitelem cukrovaru v Hrušovanech Ing. Oskar Skalní, který se do vily též stěhuje. V roce 1928, v důsledku blížící se krize, byla výroba v cukrovaru zastavena, ale firma vlastnící cukrovar nezanikla, ale své výrobní aktivity přesunula jinam. V r.1944 koupily hrušovanský cukrovar rakouské pivovary, pak zde byla výroba panelových konstrukcí. Od roku 1957 patřil areál cukrovaru Svit, který zde zahájil výrobu obuvi. Vila byla po znárodnění v r.1948 využívána v patře k bydlení a v přízemí byly situovány ordinace lékařů. Ale po roce 1968 docházelo na této památce k řadě neodborných zásahů, které tuto památku poškozovaly. Na devastaci se výraznou měrou podepsala firma Botex, jako vlastník objektu, která byla od r. 1997 v likvidaci a zcela rezignovala na jakoukoliv údržbu. Od roku 2020 je vila v majetku obce, která ji opravuje a chystá k zpřístupnění. My jsme díky panu místostarostovi obce panu Ing. Arch. Dušanovi Knoflíčkovi měli možnost si tuto stavbu prohlédnout a zaposlouchat se do velmi zasvěceného výkladu k historii i současnosti stavby. Tímto mu za umožnění návštěvy vily vřele děkujeme. O zájmu o tuto památku svědčil i vysoký zájem ze strany našich členů i jejich přátel.
Text a foto Ing. Zdeněk Durďák
